O knize: rok / Na přelomu 19. a 20. století četli Rusové všech věkových kategorií novinové a časopisecké publikace Vlase Michajloviče Doroševiče, zaslouženě proklamované fámami jako „král ruského tisku“. Každé číslo novin s fejetonem, soudním esejem, cestopisnými poznámkami, literárními či divadelními recenzemi se ukázalo být jasnou společenskou událostí. Vlivné, úctyhodné publikace a „letáky“ mají sklon honit se za lacinými senzacemi připravenými pro Doroševičovy nové články. Skutečnou oblibu si Doroševičova díla získala až na samém konci 19. století, kdy začala vycházet v oděských periodikách. V té době se novinová próza díky pečlivé a svědomité práci se slovy vyrovnala velké ruské literatuře. Za vzor jsou dodnes považovány fejetony, které napsal Vlas Michajlovič. Dovedně sestavil nejrůznější žánry – politický pamflet, dokumentární příběh, satirický monolog a mnoho dalších. Odklonil se od v té době populární mnohomluvnosti a vytvořil si vlastní styl „krátké linie“, díky kterému byla jeho díla lakonická a precizní. Doroševičův fejeton, publikovaný v novinách, automaticky zdvojnásobil náklad. Jak napsal Korney Čukovskij, který příjezd Vlase Michajloviče do Oděsy nazval „literární senzací“: „Doroševič doslova obrátil myšlenku fejetonu vzhůru nohama, učinil jej živým, tvarově nesmírně rozmanitým...“ Spisovatelovy fejetony spojovaly brilantnost a snadnost formy s plností vážných novinářských úkolů. Co bylo na Doroševičovi také zarážející, byla jeho plodnost: psal denně a neúnavně odpovídal na všechny události dne. Čtenáři čekali na další odhalení a Vlas Michajlovič je neoklamal. Spisovatelův úspěch byl univerzální: obyvatelé města obdivovali tento nepřetržitý ohňostroj s jemným vtipem.